Závěrečným prequelem trilogie je kniha Nic není horší s podtitulem – než podzimní, časně ranní setkání s blbci. V retrospektivě popisuje Martin, jak začal kamarádit s Jimem, jak potkali dvě holky, které si ve sportovních potřebách kupovaly spacáky a přesvědčili je, aby s nimi jeli „na vandr“.
Naše autorita byla podlomena už na nádraží.
„Hele, Jime, já myslím, že jsem nechal doma ešus,“ svěřil jsem se, když jsme se setkali.
Poprvé jsme si podali ruce, a protože jsme věděli, že si trempové zalamují palce, tak jsme se tak všichni pozdravili, jako bychom to dělali dnes a denně.
„Ešus nevadí, budeme vařit všichni dohromady, ne?“ utrousil Jim a holky se na sebe podívaly.
„My jsme pro,“ řekla suše Krchňa.
„Dohromady neznamená, že budeme vařit my dvě a vy to budete jíst,“ poznamenala Klíště a podívala se na Krchňu.
„Jasně, že ne!“ slíbil jsem ochotně a šli jsme koupit lístky.
U pokladny se ukázalo, že Jim měl sice peněženku, ale v ní žádné peníze, a tak jsem ho částečně založil s tím, že nazpátek, kdyby to nevyšlo, přispějí holky. Takže se opět na sebe podívaly. A tyhle pohledy, výmluvné a žensky spiklenecké, už nikdy nevymizely. Naopak. Jejich údernost nabírala s každým dnem a týdnem na razanci. A ubývalo tím i zbytečných slov. Sebrali jsme lístky, a protože ohlásili příjezd vlaku, šli jsme na nástupiště.
„Budeme ti to muset přebalit,“ prohlásil Jim, který nesl svou usárnu ležérně přes jedno rameno, na adresu Krchni, jak jsme stoupali po schodech na perón. „To je fakt hrozný jak ti něco rachtá v ešusu! To se nedá vydržet! Mělas to něčím vycpat!“ Díval se po ni s výrazem trpícího učitele radícího retardovanému žáku. „Chce to holt letité praktické zkušenosti!“ dodal.
Načež se mu uvolnil popruh a jeho těžký a špatně sbalený bágl se s ohromujícím rachotem řítil po schodech dolů a cestující před tímhle nedefinovatelně rotujícím tělesem prchali a uskakovali na všechny strany, dokud se kolem nich ta věc nepřeřítila a neprosvištěla celou šířkou podchodu a s nepopsatelně hutným žuchnutím se nerozplácla o protilehlou zeď.
„Něco tady rachtá,“ hlesla Krchňa.
„To tady rachtají letité praktické zkušenosti!“ dodala Klíště.
Je moc těžké po takové chvíli nastoupit do vlaku.